Matěj Frank: ˈdrɪpɪŋ ˈdrɔːɪŋ
vernisáž se uskuteční v pondělí 20. 5. 2019 v 18:00, výstava potrvá do 22. 6. 2019, galerie otevřena ve středu a v sobotu 13-17h
kurátorka: Lenka Sýkorová
Doprovodný program 22 6. 2019: 14–16:00 animační dílna pro děti, 16–17:00 komentovaná prohlídka k výstavě i k výstavní činnosti Altánu Klamovka.
Matěj Frank vystudoval Fakultu umění Ostravské univerzity a Akademii výtvarných umění v polské Vratislavi, kde od roku 2016 působí na pozici odborného asistenta. Od svých studií je spjat zejména s polskou Vratislavou a českou Opavou. Je také člen spolku Bludný kámen, kurátor výstav současného umění a organizátor experimentálních koncertů. Studium sochařství se v jeho díle projevuje zájmem o prostor ve vztahu k místu, času, ale také k pohybu, tělesnosti a zvuku. Kresba jako základní kámen všech výtvarných médií je pro Frankovu tvorby klíčová. Krouží kolem ní v přesazích do dalších médií především pak do performance mnohdy se zapojením zvukových experimentů. Pozorování nejbližšího okolí spolu s vlastní reflexí neustálého každodenního vývoje mu generuje řadu inspirací, které se vrstvením stávají nepřehledné a zmatečné. Matěj Frank však ve svém díle udržuje jednoduchost formy či procesu.
Pro Altán Klamovka navrhl prostorovou instalaci, která vytváří situaci pro vznik kreseb tvořených na daném místě a v čase. Frankův projekt Prokapávaných kreseb je založen na pomalém procesu, koordinované náhody, poetice, automatizaci práce a kritice masové produkce, stejně tak jako na reflexi aktuální doby, ve které neustále něco množíme a kopírujeme. Akce předcházející vernisáži bude trvat několik hodin a stane se součástí otevření Galerie Altán Klamovka jako laboratoře pro umění. Pro toto konkrétní dílo, ale i celkově Frankovu tvorbu, je podstatný proces, zachycení proměny a ubíhající čas. Danost místa nebo pomyslná situace jsou iniciativními spouštěči v mysli Matěje Franka, které dále vytváří spleť nápadů a následného provedení, kdy uvolňuje klasické médium kresby z plochy papíru a experimentuje s ním nejen v prostoru, ale také v samotném procesu tvorby. Čas a proměnu mnohdy uchopuje tělesně a vlastním tělem naznačuje změnu, a to velice jasnými, jednoduchými, ale promyšlenými koncepty. Kresbu tedy chápe jako bezprostřední, přímočarý a ohebný způsob zachycení určité skutečnosti, jako spojnici mezi dvěma myšlenkami.
Lenka Sýkorová