Open form – Myšlení kresbou

Naruto University of Education, Japan
12 - 22. 1. 2026

Performeři: Mayumi Abe, Moe Iezaki, Yukako Irimura, Kaori Kahama, Miyu Kotoku, Yuya Matsuo, Noriko Nagatomo, Yuriko Yanagi, Kentaro Suzuki and Miwa Furuie

Kurátorka: Lenka Sýkorová, Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara, Západočeská univerzita v Plzni
Umělecká koncepce: Jan Pfeiffer, Pedagogická fakulta, Katedra výtvarné výchovy, Univerzita Karlova, Praha
Spolupráce:  Moe Iezaki, Naruto University of Education

Výstava vychází z třídenního workshopu, který byl koncipován jako otevřené pole pro experimentování, v němž se účastníci postupně osvobozovali od konvenčních tvůrčích pravidel a vstupovali do otevřené formy založené na citlivém vnímání prostoru, představivosti, performativitě a kolektivním naladění.

Na počátku společně vytvářeli scénografické prostředí – aktivované „herní pole“, které se stalo základem pro další zkoumání. Práce s nalezenými materiály, plastickou hmotou a vlastním tělem v prostoru umožnila vznik ztělesněné kresby, chůze jako performativního aktu a přímé interakce mezi jednotlivcem a kolektivem. Proces nebyl zaměřen na výsledek, ale na přítomný okamžik, v němž se význam vyvíjí skrze tělesnou zkušenost a sdílený pohyb.

Japonsko zde funguje jako symbolická „geografická herní deska“ – proměnlivé území, které se skrze hru stává laboratorní krajinou. V ní se zkoumají vztahy mezi lokálním a globálním, individuálním a kolektivním, materiálním a imaginárním. Japonská identita se neobjevuje jako téma reprezentace, ale jako postoj: pokora, respekt, cit pro prázdno, balanc a neustálé vyvažování protikladů – černé a bílé, pohybu a klidu, akce a naslouchání, v duchu principu jin–jang.

Výstupem workshopu je společný objekt, videoperformace a samostatné dílo umělce Jana Pfeiffera. Všechny tyto roviny propojuje open form – otevřenost, neukončenost a důraz na proces. Interpretace není pevně daná, ale vzniká skrze chůzi, opakování, tělesnou zkušenost a neustálé přelaďování vztahů v prostoru.

Zpětná vazba účastníků ukázala, že dominantní emocí se stala radost z tvorby a pocit svobody. Výstava tak nepředstavuje uzavřený celek, ale pozvání ke vstupu do procesu, k vlastní interpretaci a k vnímání rovnováhy mezi experimentem, pokorou a sdíleným tvůrčím bytím.

Lenka Sýkorová